Milí (jarní) čtenáři,

v tomto svěžím, bouřkami nasyceném ovzduší se mi přímo před oči dostal film známého nonkonformisty Jima Jarmusche Přežijí jen milenci, a já strávila dvě hodiny v ponurém sále obklopená semišem, zírajíc na temný film, kde se neobjeví ani paprsek denního světla. Vampýří story o věčně blazeovaných milencích plynula v příboji (opravdu) hypnotického ambientu (Jarmuschova kapela Sqürl) a netečných frází. Pečlivě vybudovaná atmosféra, v níž na povrch prosakuje nepitelná krev lidstva, předčí předvídatelnou dějovou linku, jež se snaží postihnout nesouměřitelnou „jinakost“ zející mezi staletími. Nářky intelektuálních upírů kontrastující s jejich punkovým přístupem k realitě mne upířím můstkem vedou k tématu dubnové Musicologicy, jež se opírá o jiné hudební žánry – rock a jazz. Jazzový klavírista Dave Brubeck kdysi řekl, že „jazz je prostředkem, jak vyjádřit lidské konflikty a sny řečí citů, řečí, které lidé rozumějí“. A tihle plesnivějící lidé se pak topí v krásných kytarových riffech Jarmuschova snímku a obdarují ho jen hrstkou bodů ve ztrouchnivělých filmových žebříčcích.

Tilda Swinton jako Eva z filmu Přežijí jen milenci. 

Naši dopisovatelé se však se vší pečlivostí snažili objektivně profouknout všechny dostupné trubky, aby se k vašim smyslům dostal, alespoň zprostředkovaně s dávkou osobního vhledu, odér brněnského Jazzfestu. Pozornost si zaslouží i recenze se všemi věkovými skupinami mísitelné Kouzelné flétny s názvem Co skrývá Královna noci? a čeká vás také první část trilogie o hudebním podloží Broumova. Posluchači předmětu Kulturní přehled číslo zahustili postřehy z jazz-rockové sféry. Aprílové vydání časopisu přináší taktéž rozhovor, tentokrát s početnou kapelou Carpet Cabinet. Nechybí ani vycizelovaný seznam zásadních událostí konaných na přelomu dubna a května v rubrice Informatorium a další karmínové texty, z nichž bych mohla vypíchnout komplexní exkurz po proběhlém divadelním festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2014.

Tolik, kolik jen naleznete krevních systémů, je v dubnovém vydání rozmanitosti. Připijme si na přežití milovníků kultury.

Příjemně provokativní počtení a všem kolegům úspěšnou likvidaci diplomkových upírů přeje

Markéta Hájková

Fotografie byla převzata z webu www.filmint.nu

Již potřetí se do programu JazzFestu Brno zařadil koncert Katedry jazzové interpretace, která vznikla v roce 2010 jako první jazzové vysokoškolské studium v ČR na Janáčkové akademii múzických umění. Zpočátku proto převažovali mezi studenty etablovaní jazzmani, ale nyní už oddělení v podstatě ovládli mladí talenti.

Čtvrtý koncert letošního Jazzfestu Brno se nesl tentokrát ve znamení tradičního jazzu. Do klubu Alterna zavítala formace z Polska Dixie Company. Jak již z názvu vyplývá, tato skupina z Poznaně, založená roku 1993, je jednou z evropských stálic hrajících tradiční neworleánský jazz. Je známo, že polská jazzová scéna k tomuto odvětví velmi tíhne a má narozdíl od českého prostředí v Polsku velkou tradici, o čemž svědčí fakt, že toto těleso už řadu let organizuje v Poznani festival tradičního jazzu, kde headlinerem byl například legendární trumpetista Kenny Ball a další zámořské hvězdy.

Kapela Dixie Company.

KÝM, KDE, KDY, PROČ. BÝT?! 

Právě tyto otázky se staly hlavním tématem 24. ročníku Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2014, který si pod svá křídla vzala opět Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v čele s ředitelem Petrem Oslzlým. Brněnská divadla v minulých dnech přivítala mladé talentované herce 12 divadelních škol z 10 evropských zemí, a to z Rakouska, Polska, Německa, Ruska, Slovinska, Slovenska, Belgie, Skotska, Itálie a České republiky.

Kouzlená flétna (premiéra v roce 1791 ve Vídni) je spolu s korunovační operou La clemenza di Tito posledním scénickým dílem Wolfganga Amadea Mozarta. Poněkud nelogicky vystavěné a dle mnohých autorů „nejevištní“ libreto k ní napsal dramatik a herec Emanuel Schikaneder. O jeho autorství stále kolují v hudebně-vědných kruzích dohady. Skladatel se v této opeře opírá o německou formu opery tzv. singspiel čili zpěvohru s mluvenými dialogy. Brněnské Divadlo Radost uvedlo Mozartův kus jako svou jarní premiéru. Režisér Vlastimil Peška dílo, včetně hudebního aranžmá, silně zjednodušil. Snažil se vyzdvihnout pohádkovou linku děje a s ohledem na dětské publikum operu téměř o polovinu zkrátil. V Mozartově okolí se to v knihách mnohých literátů fantaskními motivy jen hemžilo (Voltairův Tanis a Zaida, Terrassonův Sethos, Wielandova Lulu aneb kouzelná flétna), není divu, že neodolal syžetu z říše pohádek. Při komponování Kouzelné flétny jej asi nejvíce inspirovala opera Oberon Paula Vranitzkyho (libreto Karl Ludwig Giesecky). Přestože můžeme vystopovat další předchůdce a předobrazy této opery, žádný z nich se netěší takové pozornosti a popularity, již po více než 200 let, jako Mozartova tajemná „rozlučková“ opera.

Poslední koncert, který přibyl do programu Jazzfestu Brno, se ihned zařadil mezi nejočekávanější události a to nejen ze strany bubeníků. Osoba Chrise Davea podpořena chválou kritiků i fanoušků slibovala jedinečný hudební zážitek. Muzikanti dorazili na scénu divadla Husa na Provázku s lehkým zpožděním, ale po tradičním vtipném úvodu Jana Daleckého se okamžitě usadili za nástroje a po pár slovech Chrise „Daddy“ Davea se pustili do hraní. Dave uvedl každého se svých spoluhráčů větou „This crazy person right here …“, poprosil o otevření myslí na společné cestě, čímž naznačil v podstatě vše potřebné, a se slovy, že je vlastně stydlivý, usedl ke své specifické bicí soupravě, postavené na pravé straně podia směrem ke spoluhráčům a bokem k obecenstvu. Uskupení Drumhedz, které Dave přivezl do Brna, se definuje jako volná sestava muzikantů, kteří tvoří hudbu spontánně na základě daného okamžiku, a kteří se nenechávají svázat žánry a inspiraci berou nejen z hudby, ale i ze života samého. Celý večer tak splynul v jednu velkou skladbu ovlivněnou především jazzem, ale také elektronikou, hip hopem či popem.

Nizozemská kapela Within Temptation ušla od svého založení v roce 1996 dlouhou cestu – dříve se mnoho let řadila mezi špičku nejobdivovanějších symphonic metalových kapel, ale s vydáním pátého studiového alba se v hudbě této skupiny začaly objevovat prvky popu, čímž tvorba kapely nabrala nový crossoverový ráz. Mnoho lidí tuto změnu odsoudilo a doufalo, že s dalším albem se Within Temptation vrátí zpět ke kořenům, což se ovšem nestalo. I tak to ale vypadá, že s nejnovějším albem Hydra se skupina opět dostala zpět na vrchol, čehož byl důkazem i vyprodaný koncert, který se konal 11. března v pražské Incheba aréně.

Dne 31. 3. 2014 mohl být nejen jazzově orientovaný divák svědkem koncertu souboru s poněkud nízkokalorickým názvem Petr Rybíz Toman a Dietní trio. Jedná se o těleso hrající repertoár skládající se ze směsi jazzových a jemných R´n´B skladeb. Ústřední postava vokalisty Petra Tomana je známá například svým členstvím v kapele B-Side Band. Kapela odstartovala poněkud romantický večer skladbou Jose Jamese Vanguard. Šlo vskutku o povedenou verzi, která do originálu neměla daleko. Možná snad jen plošším vyzněním nenavodila tu správnou náladu. Mimo to však potěšil zajímavě melancholický a přitom barevný nádech zpěvákova hlasu.

Letošní jazzfest se nám přehoupl do své druhé poloviny, kterou odstartovali koncertem v brněnském klubu Alterna polsko-slovenští muzikanti vystupující pod názvem Mabaso trio. Název kapely je složen z prvních slabik příjmení protagonistů – Bernard Maseli - vibrafon, kalimba, Michal Baranski – baskytara, kontrabas a Dano Šoltis bicí, přičemž hlavním zakladatelem tria je polský vibrafonista a skladatel Bernard Maseli, který má za sebou spolupráci s hudebníky světového formátu (Eric Marienthal, Frank Gambale atd). To, že patří mezi nejžádanější vibrafonisty v Evropě a že zaujímá přední příčky v jazzovém časopise Jazz forum, ostatně předvedl i v Alterně.

Kapela Mabaso trio Maseli-Baranski-Šoltis. 

Téměř hmatatelná aura souhry, emocí a pokory se vznášela nad Triem Roberta Balzara při úvodním koncertu klubové části brněnského jazzfestu. Vtahovala posluchače do jejich vlastního a zároveň společného, metaforického, sametového světa. Jako uvedení do téměř dvouměsíční série koncertů světového jazzu poskytnul Balzar posluchačům intenzivní emocionální a zvukovou explozi, na kterou nelze jen tak lehce zapomenout. Touha po jejím znovuprožití bude neviditelnou nitkou tahat osazenstvo téměř plného sálu Flédy zpět, bude je nutit k tomu přicházet znovu a znovu s nedělní a úterní železnou pravidelností, jako slepé žáby hledající mihotavé prožitky souladu. Jednoduše je to krom toho také důležitý společenský mítink celého jazzového Brna – zakládání projektů, potkávání starých známých, propagace příštích koncertů. Ale to jen tak na okraj.

Zdá se, že Ibrahim Maalouf měl geneticky dáno stát se umělecky činným, neboť jeho otec je trumpetista, matka klavíristka a děd muzikolog, avšak první akademický titul získal v oblasti obecné vědecké matematiky.  Pro jeho hudbu je zásadní postavou právě otec, Nassimo Maalouf, který v šedesátých letech minulého století vyvinul čtvrttónovou trubku s čtvrtým pístem, díky čemuž se Ibrahim mohl stát jediným světově proslulým trumpetistou, hrajícím arabskou hudbu s čtvrttóny a dalšími mikrointervaly právě na tomto unikátním nástroji. Na trubku hrál pochopitelně už odmalička. Od otce se naučil klasické technice, jeho záběr byl velmi široký – věnoval se staré hudbě, moderní klasice, moderní i klasické arabské hudbě a improvizaci. Všechny tyto zkušenosti uplatňuje dodnes. Na koncertech mu nedělá problém v rámci improvizace zařadit citaci z díla klasických evropských skladatelů, čehož jsme byli několikrát svědky i na Flédě. Z populárních žánrů je jeho hudba sycena z mnoha stran, kromě jazzu, funku a latiny se obrací i k hip hopu, hard rocku (například ve skladbě Beirut, ale o tom ještě později). Jeho východními zdroji je hudba od balkánské dechovky až po arabskou hudbu.

Prvního dubnového dne program Jazzfestu zavedl posluchače do klubu Fléda, kde je čekala velmi výživná porce muziky. Jak už bylo v titulku zmíněno, jelo se téměř hokejovým systémem, jen pauzy následovaly po každé třetině, přičemž každá z těchto třetin byla uvedena vstupem osoby v oboru snad nejvíce povolané – Janem Daleckým. Ten se v samém úvodu večera rozhovořil (samozřejmě se svým typickým stylem humoru) o samých počátcích jazzového festivalu v Brně, odkud se plynule přehoupl k současnosti a k samotným interpretům tohoto večera. Jako první vystoupilo mladé československé uskupení E Converso, v obsazení Michal Wróbleski – altsaxofon, Jan Pisklák – kytara, efekty, Vladimír Micenko – kontrabas, baskytara, Jan Chalupa – bicí. Povětšinou se jedná o studenty místní Janáčkovy akademie múzických umění, jejichž přístup k hudbě je velmi otevřený, kdy hlavním rysem je boření jakýchkoli hudebních hranic. 

„To, co chybí, jsou dějiny vernisáží.“ Zdeněk Vašíček

Galerie OFF / FORMAT se s nástupem jara rozhodla plnit své domácí úlohy a v podstatě poprvé prezentovat díla (fotografické objekty chcete-li) čistokrevného fotografa. Volba padla na práce umělce slovenského původu Jána Šipöcze, jenž absolvoval v Ateliéru fotografie Filipa Vanča na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Z jeho plodné činnosti jmenujme provozování galerie PHOTOPORT v Bratislavě, která se snaží do povědomí rozšířit díla mladých začínajících fotografů, či spoluutváření fotografické skupiny JeBe spolu s Barborou Haviarovou.

Ján Šipöcz (vlevo) na vernisáži výstavy Domácí úlohy vedle kurátora Petra Kováře.
Autorkou fotografie Martina Schneiderová.

Vzdělávání - hudební vzdělávaní

Broumov se objevuje v zájmu muzikologů v posledních letech poměrně často. Nelze se divit, že místo tak úzce spojeno s velice silným náboženským životem stále vydává pod rukama badatelů mnohé ze svých doposud neobjevených tajemství.

Hudba byla na Broumovsku systematicky provozována pravděpodobně již od nejstarších časů, nicméně mnoho dokladů k dispozici nemáme. To málo lze vyvozovat pouze pomocí spekulativních analogií dle jiných spřízněných klášterů (Břevnov, Rajhrad). Kromě nemnoha chorálních knih v Broumově (prozatím) nemáme kupříkladu doklady o provozování duchovní renesanční polyfonie, tak jako to bylo běžné v okruhu rudolfínského dvora v Praze v druhé polovině 16. století. Tedy zejména vlivem častých požárů na Broumovsku nalézáme nejstarší doklady polyfonie, či figurální hudby až v 18. století, tj. v období českého baroka.

V předešlé jarní kroupové dny jsem se rozhodla pozvat si na rozhovorový kobereček kapelu Carpet Cabinet, jež svým naturelem vystihuje svěží pábitelský podtón tohoto období. Hudební uskupení mladých muzikantů se formovalo (jak to poněkud neoriginálně, ale romanticky bývá) ve víru dospívajících vášní, přičemž postupně vykrystalizovalo v útvar ne nepodobný energetickému koktejlu. Ve Staré Pekárně jsem se na živo přesvědčila o jejich nasazení, upřímném projevu a kreativitě. Testosteronovou smršť zde navíc zjemňoval jazzový „sameťák“ Sisi Fehérové. Carpet Cabinet balancuje na pomezí jazzu, alternativy a funku, přičemž do sebe nasává mnoho dalších cizorodých vlivů, které umě transformuje. Někteří z kluků se dokonce mihli/míhají na chodbách Ústavu hudební vědy; všichni pak často větří hudební inspiraci v ulicích Brna.

Pro začátek informujme o vážných věcech. V květnu odstartuje 69. ročník fenomenálního mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.

Velikonoční festival duchovní hudby se s návštěvníky rozloučí v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí programem ORIENS: VÝCHODNÍ REFLEXE. Zazní Janáčkova Glagolská mše a skladba Andreje Panufnika, jenž slaví stoleté výročí narození. Musicologica se stala mediálním partnerem tohoto festivalu a můžete tak v květnovém čísle čekat zajímavé recenze koncertů.

Kouzelná flétna v Radosti uvede další představení 25. 4. a 27. 5., přičemž recenzi na tuto operu naleznete již nyní v Musicologice. V květnu můžete rovněž provést srovnání tohoto představení s inscenací Papageno hraje na kouzelnou flétnu divadla Reduta od režiséra Tomáše Pilaře.

V Redutě se na otázku kolik „já“ v sobě máme? pokusí odpovědět světová premiéra vokálně-instrumentální skladby pro šest hlasů, dětský hlas, čtyřhlasý sbor a tanečníka – Alice in bed. Podílelo se na ní uskupení čtyř autorů – Anny Daschkey (D), Markéty Dvořákové (CZ), Ivo Medka (CZ) a Sjarona Minailo (IZR, NL).

Kdo na operu raději do kina, ten si může 26. 4. vychutnat Mozartovu operu Cosi fan tutte v pohodlí křesel Univerzitního kina Scala. Mozartovu operu o svádění, věrnosti a lásce diriguje James Levine v orchestřišti MET, kde v režii Lesleyho Kleniva vystoupí talentovaní zpěváci. Role sester Fiordiligi a Dorabelly ztvární Susanna Phillips a Isabel Leonard, Matthew Polenzani a Rodion Pogossov se vžijí do postav jejich snoubenců a Danielle de Niese vystihne podnikavou služebnou Despinu.

Květen (a pro mnohé snad nejen on) bude patřit knihám, čtení a čtenářům. V ulicích a zákoutích Brna proběhne multižánrový čtenářský festival I kráva má svou knihu. Čepce pak můžete po pročteném dni odhazovat během neúnavného programu Jazzfestu.

Logo festivalu I kráva má svou knihu. Z webu akce (www.ikravamasvouknihu.cz).

Franštináři a rovněž milovníci francouzské kultury ocení program festivalu Bonjour Brno, který se koná do 27. dubna.

Brno se v již brzy dočká otevření multifunkčního kulturního prostoru Sono Centra. Izaiášovo Proroctví od Bohuslava Martinů si zde 30. dubna zapěje i mužský pěvecký sbor Láska opravdivá. Další chystané koncerty naleznete zde.

Kdo (možná díky naší podzimní recenzi) sleduje tvorbu Kateřiny Šedé, hlavně její projekt Bedřichovice nad Temží, zaplesá. Na webu neustále přibývají termíny doprovodných akcí nejen z iniciativy autorky.

Do 4. května máte také možnost navštívit výstavu Moravské galerie v Brně s názvem Někdy v sukni. Vystavené exponáty akcentují výraznou vlnu feminní produkce 90. let.

Informativní itinerář zakončíme odlehčující připomínkou, že dne 30. dubna bychom měli spálit všechny čarodějnice a po půlnoci se začít líbat pod kvetoucími třešněmi.