Vážení čtenáři, 

indiánské léto plné barev a slunce, u nás nazývané jako babí (podle volně se vznášejících pavučin, které lidem v minulosti připomínaly šedé „babské“ vlasy) se pomalu houpe k opravdu sychravému podzimu. Tomu Moravskému jsme věnovali celé speciální číslo, ve kterém jsme mapovali krátkými recenzemi všechny koncerty festivalu. Co bylo vlastně festivalovým vrcholem? Dovolím si částečně zůstat ve svém hodnocení u geografické terminologie. Na zvedající se štíty severských hor jsme se přenesli norským večerem plným lidové kultury a srdečnosti díky houslovým virtuosům bratrům Larsenovým. Pahorky se ale ještě kvalitativně zvedaly, a to až do božských výšin, díky Apollonovi políbenému Múzou, aneb polskému smyčcovému kvartetu. Ten se pro mě spolu se závěrečným koncertem (Londýnský symfonický orchestr, Valerij Gergijev) stal naprostou špičkou ledovce skvěle vystavěné dramaturgie (Vítězslav Mikeš).

Zimomřivě ledovcové ovzduší nám znatelně přinese opožděná svatomartinská sněhová nadílka. Naši předkové drtili gramofonové desky a používali je jako skluznice lyží, nabádám tuto tradici neobnovovat a raději si s jistou dávkou nostalgie pustit Váš oblíbený vinyl... Třeba s kapkou punče skladby barokních mistrů!

V duchu letošního muzikologického kolokvia jsme zvolili téma tohoto čísla, a já jsem přesvědčena o tom, že tzv. stará hudba je stále živá (studie Ondřeje Šmída a Barbory Hockové) a poučenou interpretací několika fantastických souborů se stává posluchačům stále bližší a niternější. Jasným důkazem byl koncert amarcordu (Moravský podzim) nebo „našeho“ Ensemble Versus (recenze Tatiany Škapcové), fundovaně vedeného dr. Maňasem. Exkluzivně pro listopadovou MUSICOLOGICU vznikla špičková studie Mykola Dyleckyj a jeho Gramatyka muzykaľna bývalé studentky ÚHV Márii Prokipčákové.

Gratulujeme čtyřem studentům ÚHV, kteří se dostali do nejužšího výběru studentské vědecké soutěže pořádané Českou společností pro hudební vědu, a přejeme příjemné čtení.

Eva Mikulášková

Fotografie byla použita z http://www.tempusmusicum.net/wp-content/uploads/2012/03/niccolo-dell-abbate-630-600x281.jpg.

Díky exkurzi pro studenty Managementu v kultuře jsem v říjnu měla (spolu s dvacítkou spolužáků) možnost podívat se do Londýna. V rámci programu bylo naplánované i setkání s Marinou Vidor, digitální produkční a příležitostnou režisérkou, editorkou filmů a kameramankou, a to přímo v sídle Philharmonia Orchestra v Southbank Centru na břehu Temže. Představila nám jak filharmonii a její dramaturgii, tak zejména svoje působení v oddělení digitální produkce.

Marina Vidor

Pod křídly slovenského muzikologa a hudebního experimentátora Jula Fujaka přilétla 5. listopadu do Brna jeho formace NE:BO:DAJ. V rámci mezinárodního hudebního festivalu Setkávání nové hudby plus tak proběhl v komorním sále JAMU koncert již přes dva roky vylíhnuté skupiny vynikajících hudebníků. V pořadí druhá akce letošního již 16. ročníku se nesla v duchu objevování skrytých zákoutí slovenské alternativy a hranic komprovizace. Stejně skrytá je též propagace celé plejády koncertů. Jejich výrazným specifikem je jednak kvalitní dramaturgie, ale zároveň i jistá míra exkluzivity manifestovaná poněkud guerillovým šířením informací. Značné limity prostoru sálu však tento způsob, zdá se, kvitují. Posluchači současné akustické a elektronické hudby či multimediálních projektů mají tak svou elitní židli vždy jistou. 

„Spásu, kterou hledám na zemi, nikdy nenajdu!“

Povzdych blúdiaceho Holanďana, existencionálne stojaceho pred otázkou týkajúcou sa jeho ďalšieho životného údelu.

Wagner pri plavbe loďou utekajúcej  a nesúcej  ťarchu jeho vlastných myšlienok, stojacich nad rozhraním medzi dovtedajším životom a otvárajúcou sa novou etapou, mohol vidieť v legende o blúdiacom Holanďanovi prízrak, ktorý ho strašil, ale zároveň mohol ubezpečovať o zotrvaní v  jeho začínajúcich ideách.

...a neuveď nás do pokušenia, ale zbav nás zlého...

Ensemble Versus, založený roku 2003 a pôsobiaci pod záštitou Ústavu hudobnej vedy, sa od roku 2009 stal súčasťou brnenského združenia hudobníkov Ensemble Opera Diversa (dramaturg a zbormajster Vladimír Maňas). Repertoárom je zameraný najmä na liturgické skladby 16. a 20. storočia a taktiež na diela súčasných autorov. Neprehľadným faktom zostáva moment dramaturgickej zaujímavosti a pestrosti repertoáru koncertov, kde poslucháč má záruku, že pri otvorení programu koncertu Ensemble Versus (videa) si vždy nájde niečo poslucháčsky príťažlivé, či neznáme. Komorný zbor pre duchovnú hudbu je telesom, ktorý si zaslúži našu pozornosť. Ako majú v svojom popisnom charaktere zakotvené, jedná sa skôr o akési spievané rozjímania než koncerty. Najbližšie zoznámenie sa bude možné 11. 12. 2013 v kostole Nanebovzatia Panny Márie (u jezuitov) v Brne, kde vystúpia so spievanými adventnými rozjímaniami.

Koncert súboru v kostole Nanebovzatia Panny Márie v Zábrdoviciach (10. 11. 2013) sa tematicky odohrával „Před bouří“. Tak ako naši predkovia vzývali Hospodina o pokoj a uchovanie od živelných pohrôm, máme aj dnes pri možnosti štúdia a interpretovania týchto diel zhliadnuť druh úcty pestovanej ako uvedomenie si svojej dočasnej existencie a malej ovplyvnenosti diania prírodných živlov. Ohrozenie však prichádzalo aj z vojnových konfliktov. Zlom nastavený vyhrotenosťou medziľudských situácií bol často badateľný aj v hudbe.

V začiatkoch uvažovania o vhodnom cieli predloženého príspevku stáli v popredí dve zásady. Predstaviť čitateľovi osobnosť v západných kruhoch nie príliš často skloňovaného skladateľa, hudobného teoretika, pedagóga a dirigenta Mykolu Dyleckého bola smerodajnou, pričom sa do pozornosti malo dostať primárne jeho hudobno-teoretické dielo, známe pod zjednocujúcim názvom Gramatyka muzykaľna. Popri jeho skladateľských aktivitách, ktoré boli spojené s liturgickým zborovým spevom, a ktoré ho zaradili k výrazným hudobným osobnostiam 17. storočia, je uvedený traktát prínosným obrazom inventára hudobno-teoretických vedomostí a terminológie svojej doby a zároveň ho považujeme za prvý svojho druhu, ozrejmujúci  v priestore východnej Európy zásady komponovania rozvinutej západoeurópskej tradície.

Přestože podmínky kulturního života před rokem 1989 nebyly pro provozování staré hudby příliš příznivé, probíhaly v brněnském prostředí v této oblasti velmi početné a dramaturgicky jedinečné aktivity, zejména v 70. a 80. letech 20. století. Tento fakt bohužel není všeobecně příliš znám, proto jsem se tomuto tématu podrobně věnovala ve své diplomové práci, jejíž výsledky bych nyní ráda prezentovala v tomto příspěvku.

Jak se svět vyvíjí, rozšiřuje se naše poznání, zdokonalují se technologie, hudební nástroje, zpřesňuje se hudební zápis, zlepšují se dovednosti i výkonnost ve všech oblastech života. Vše se překonává a zlepšuje. Přesto se pokusíme připomenout některé pohledy raného baroka, které mohou být přínosné pro současného hudebníka, přestože se zabývá jinými žánry. Zpívání je mluvení...

Giulio Caccini píše v předmluvě ke sbírce Le nuove musiche (1602): „Hudba není ničím jiným než řečí a rytmem, a až nakonec zněním; ne naopak.“[1] Toto tvrzení je odpovědí na stále se opakující otázky po správné technice zpěvu. Otázky, jestli má přednost znění před mluvením, nebo naopak, a případně ve kterém stylu. V souvislosti se zpěvem se hovoří o dechové opoře, která je pro zpěv zásadní. Ovšem její vysvětlení správným dýcháním, uvolněním, nebo zpíváním „na dechu“, jsou těžko uchopitelná. Opora, tedy činnost bránice, která přivádí proud vzduchu na hlasivky, se automaticky aktivuje právě správným mluvením.

To nejlepší ze světové produkce krátkých filmů Future Shorts se bude letos naposledy konat i v Brně, a to 27. 11. ve 20:00 v artové kavárně Trojka, v Domě pánů z Kunštátu.

Hudební lahůdky: Vernisáž výstavy „Cesty do hudební minulosti / musica de Magni“. Strážnická hudební sbírka hrabat z Magni — Vicente Martín y Soler, Antonio Caputi, Ferdinand Ignaz Hinterleithner a další. Foyer Dietrichsteinského paláce MZM, Zelný trh 8, 28. 11. v 17 hodin.

Zveme na unikátní českou premiéru inscenace Svět včerejška, scénické eseje plné rakviček, která se uskuteční v pátek 29. 11. v 19:30 v Hadivadle (Alfa pasáž, Poštovská 8). Přidáváme vzkaz organizárorů DOK.TRIN:

„Milí čtenáři,

rádi bychom vás pozvali na unikátní českou premiéru scénické eseje o dějinách plných rakviček s názvem Svět včerejška, která se uskuteční v pátek 29. 11. v 19.30 v Hadivadle (Alfa pasáž, Poštovská 8). Inscenace vznikla na motivy stejnojmenné vzpomínkové knihy Stefana Zweiga, a to pod taktovkou překladatele a dramaturga Martina Sládečka, jenž původní text z němčiny nově přeložil a následně dramatizoval. Režie je ujala mladá, talentovaná absolventka JAMU, Barbara Herz. Martin Sládeček a Barbara Herz tvoří jádro nové divadelní platformy DOK.TRIN. Divadelní inscenace Svět včerejška je jejich prvním počinem v rámci DOK.TRIN, nicméně již dříve spolu pracovali na různých divadelních projektech. Scénická esej Svět včerejška reflektuje měnící se svět, naše vlastní vzpomínky a jejich sílu. Napsal Stefan Zweig nadčasové dílo, které je stále aktuální? Lze z dopisu na rozloučenou, který Stefan Zweig adresoval světu počátkem čtyřicátých let, vyčíst dnešek? Přijďte na premiéru a uvidíte. Dějiny jsou plné rakviček.“

HF JAMU: Don Giovanni, premiéra 30. 11. a 2. 12. 2013 v Divadle na Orlí.

OPERA DIVERSA: Ponava (Zmizelé řeky): 2. 12. 2013, Reduta v 19 hodin.

Jedinečná Česká mše Vánoční v cyklu Bacha na Mozarta! (Czech Ensemble Baroque & Taneční soubor Hradišťan) 8. 12. v 19:30 v Dělnickém domě v Brně - Židenicích (Jamborova 65).

ENSEMBLE VERSUS, koncert Zpívané adventní rozjímání, v kostole Nanebovzatí Panny Márie u jezuitů, 11. 12. 2013.

Srdečně zveme na koncerty Brno Contemporary Orchestra:

Pokračuje Setkávaní Nové hudby Plus na JAMU.