Dílo Jana Křtitele Vaňhala (1739–1813) se koncem 20. století pod analytickým pohledem amerického muzikologa Paula Bryana[1] i několika dalších badatelů zjevilo jako cenný přínos k výrazivu vídeňského klasicismu. Dosud byly za těžiště jeho tvorby považovány především symfonie, případně smyčcové, klavírní a flétnové kvartety či sólové klavírní skladby. Méně prozkoumána zůstává tvorba duchovní, o níž se ve slovníkových heslech a dílčích studiích píše pouze povšechně, přestože udávaný počet známých mší přesahuje 50 a v oblasti drobných forem je dochovaných Vaňhalových skladeb několikanásobně více. V Československém hudebním slovníku se například dočteme, že „v chrámových skladbách skladatel dosahoval běžného průměru“.[2]
Dosud je hlavním podkladem pro orientaci ve Vaňhalově tvorbě Weinmannův tematický katalog z roku 1987.[3] Problematiky vídeňské mše druhé poloviny 18. století se v obecnější rovině dotkl v téže době také americký muzikolog Bruce C. MacIntyre.[4]
Teprve století jednadvacáté, inspirováno potěšitelnými výsledky Bryanovými, zaměřilo svou pozornost k církevním skladbám. Centrem současných snah je aucklandská univerzita na Novém Zélandu, jmenovitě pak Allan Badley, prezident mezinárodní Společnosti Jana Křtitele Vaňhala (založené 2012), a jeho žák Halvor Hosar, jehož závěry z výzkumu Vaňhalových církevních skladeb zatím nebyly publikovány. Sympatickým výsledkem zmíněného úsilí jsou dvě zahraniční nahrávky mší (dle Weinmannova katalogu Missa Pastoralis G dur XIX:G4 a Missa Solemnis C dur XIX:C7),[5] jejichž kompoziční kvalita
dokládá předpoklad o vysoké umělecké hodnotě. Ostatně o těchto dvou mších se pochvalně zmínil už Josef Leopold Zvonař v článku z roku 1859. [6]  
Hlavním úkolem disertace, kterou autorka tohoto článku připravuje, je tematický katalog Vaňhalových duchovních kompozic z moravských sbírek, uložených v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea a v Moravské zemské knihovně. Jde jen o zlomek z gigantické pramenné a zatím ne zcela přesně zjištěné základny, vyskytující se v mnoha evropských zemích – Rakousku, Německu, Chorvatsku, Itálii, Francii, Maďarsku, Polsku, v Čechách, na Moravě a Slovensku.  Skladby byly často komponovány na objednávku pro konkrétní kostely a kláštery či jednotlivé osobnosti; mohou se tedy nacházet i v soukromém vlastnictví. Vybrané kompozice pocházejí z  kostelů a klášterů, k nimž dosahoval ohlas vídeňské kultury patrně nejsilněji. Jak je zřejmé z přiložené mapky, jde o oblast poblíž Brna a na jihu Moravy u hranic s Rakouskem.
 

1. Blížkovice – kostel sv. Bartoloměje
2. Bojkovice – kostel sv. Vavřince
3. Brno – klášter Milosrdných bratří
4. Brno – klášter minoritů
5. Brno – klášter augustiniánský
6. Brno – kostel sv. Jakuba
7. Brno – Tuřany
8. Bučovice – kostel Nanebevzetí Panny Marie
9. Bystřice pod Hostýnem – kostel sv. Jiljí
10. Křídlovice  u  Znojma – kostel sv. Petra a Pavla
11. Drahotuše – kostel sv. Vavřince
12. Drnholec u Mikulova – kostel Nejsvětější Trojice
13. Hranice na Moravě – kostel Stětí sv. Jana Křtitele
14. Chornice u Jevíčka – kostel sv. Vavřince
15. Ivančice – kostel Nanebevzetí Panny Marie
16. Jevišovice u Znojma – kostel sv. Josefa
17. Lukov – Horní Břečkov u Vranova nad Dyjí
18. Mikulov – kostel sv. Vavřince
19. Nová Říše – klášter premonstrátů
20. Nové Město na Moravě – kostel sv. Kunhuty
21. Ostrava – kostel sv. Václava
22. Prostějov – kostel Povýšení sv. Kříže
23. Přímětice – Kuchařovice u Znojma – kostel sv. Markéty
24. Rajhrad – klášter benediktinů
25. Rychnov u Svitav
26. Šatov u Znojma – kostel sv. Martina
27. Třebíč – kostel sv. Martina
28. Valtice – kostel Nanebevzetí Panny Marie
29. Znojmo – klášter dominikánů

 
Nejčetněji je Vaňhalova chrámová tvorba zastoupena ve sbírkách ze Starého Brna (klášter augustiniánů), z Rajhradu či z Valtic. Následující ukázka pochází z mnohem rozsáhlejší tabulky, která vypovídá o místu uložení, formě skladby a označení v nově pořízeném katalogu, ve Weinmannově katalogu a zcela náhodně také v databázi RISM. Při zápisu jednotlivých forem vycházím z názvů, uvedených opisovači v daném místě nálezu.
 

Místo nálezu       Blížkovice	Kostel       kostel sv. Bartoloměje	Nový katalog       V C5	Forma         offertorium	Signatura v  MZK       A 3799	Weinmann         XXe:C13	RISM
Bojkovice	kostel sv. Vavřince	VI C7	pangelingua	A 351	XXio:C7	1001026645
Brno	klášter Milosrdných bratří	X C12	missa	A 13943
Brno	klášter minoritů	V D1 X Es3	offertorium missa	A 17555 A 17556	XIX:Es1
Brno	klášter starobrněnský kostel Nanebevzetí Panny Marie	I C3	arie	A 20203	XXf:C11	551001268
		I Es1 II A1 II A2 II A3 II F1 III G1 IV Es1 V G2 V D3 VIII C2 X C10 X C11 X C14 X C15 X G2 X G5 X D5 X F1 X F2 X B2   X Es1 X Es4   X Es5	arie duetto duetto duetto duetto chorus motetto offertorium offertorium litanie missa missa missa missa missa missa missa missa missa missa brevis missa missa solemnis	A 20202 A 20205 A 20206 A 20208 A 20207 A 20209 A 20219  A 20220 A 7528 A 20210 A 20211 A 20215 A 20464 A 20964 A 20212 A 2277 A 20216 A 20218 A 20916 A 20217   A 4416 A 20213   A 20214	XXf:G3XXc:Es3       XXa:C1       XIX:G5 XIX:G2 XIX:D1   IX:F3 XIX:B3   XIX:Es1 XIX:Es4   XIX:Es1	500078288   60049154           450107192                       450025752
Brno	MZK	X C13   X G6	missa   missa	STMus 4-364914   STMus 4-363934	XIX:G5

 
Incipity v nově pořízeném katalogu jsou srovnávány s katalogy a seznamy již existujícími.  Mnohé prameny se ve známých zdrojích nenalézají; je možné, že jde o unikátně dochovaná díla. Bude však nutný postupný další průzkum rakouských, především pak dolnorakouských klášterů, které jsou např. v RISMu zpracovány málo, nebo vůbec.
Jednou ze stěžejních otázek při zhotovování katalogu byl způsob zápisu incipitů. U výše zmíněného Bryana i Weinmanna i v databázi RISM nejsou uvedené incipity často nositeli dostatečné informační hodnoty; předkládají totiž pouze jednořádkové záznamy, a to místy nesystematicky – někde uvádějí jen motiv instrumentální předehry, jinde motiv vokálního vstupu až po více taktech předehry. Zvláště u vokálně instrumentálních skladeb tak může docházet k nepřesné identifikaci. Důsledné řešení zápisu incipitů však nabízejí např. katalogy Raimunda Huga a Dariny Múdre.[7] Podobně postupuje při zpracovávání pramenů z 18. století ve svých studiích také Jana Perutková a její žáci.
Inspirován jejich způsobem užívá nový katalog incipity dvouřádkové s nejvyšším a nejnižším hlasem (to znamená s linií sopránu, u předeher s linkou prvních houslí a varhanního basu), Tyto údaje vypovídají nejen o melodicko-rytmickém tvaru, ale částečně i o harmonické struktuře notového zápisu; u skladeb s pozdějším nástupem vokálního hlasu je uvedeno 4–5 taktů instrumentální předehry a 4–5 taktů vokálního vstupu (dle tvaru motivu) vždy s nejnižší linií varhanního basu či v případě absence varhanního partu linii jiného basového nástroje (nejčastěji violonu).