Odborný asistent na Ústavu hudební vědy v Brně, kurátor janáčkovských sbírek a bývalý vedoucí Oddělení dějin hudby MZM zabývající se především dějinami a dramaturgií oper. Spolupracoval na kritické edici díla a na edici hudebnědramatického díla Leoše Janáčka. Působil jako dramaturg Komorní opery HF JAMU a do současné doby jako dramaturg Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovo Brno (Janáček Brno). Nedávno mu vyšla krásná kniha v česko-anglické verzi „Divadlo nesmí býti lidu komedií“/ Leoš Janáček a Národní divadlo v Brně.

Hvězda světového operního nebe Adam Plachetka (sólista Vídeňské státní opery a host Covent Garden v Londýně) zahájí druhou polovinu brněnského cyklu Bacha na Mozarta. Doprovodí jej Czech Ensemble Baroque, ansámbl zabývající se autentickou interpretací hudby starších slohových období. Svou netradiční dramaturgií nabízí publiku tituly, které vhodně doplní programy uváděné Brněnskou filharmonií nebo operou Janáčkova divadla. Jde především o autentické provádění velkých děl baroka a klasicismu na dobové nástroje nebo jejich repliky. Zaujme také osvědčené spojení hudby a vynikajícího vína. 

Fotografie: Ilona Sochorová

Jednoho z nejmladších praktikujících operních režisérů v ČR jsem se ptala na jeho úspěšné počiny letošní zimy: Bergova Evropská turistika, Ištvanova Kráska a zvíře a Modlitba za zítřek - scénický rituál.

V Brně je již známý svojí dřívější prací pro Janáčkovu operu (W. A. Mozart: Papageno hraje na kouzelnou flétnu – 2011, Slavnost masek: Opera na Měsíci – 2011, Vánoce v opeře – 2010), Komorní operu Hudební fakulty JAMU (P. I. Čajkovskij: Oněgin – 2011).

Divadlo s provokativní dramatikou, které deset let odkrývalo společenská tabu a atakovalo předsudky, ukončilo svoji existenci k červenci letošního roku. Pocit nastaveného zrcadla lidské malosti vygradoval čestným koncem.

Mezi stohy klavírních výtahů, programů, katalogů a plakátů jsem vyzvídala od paní dramaturgyně ND Brno Patricie Částkové, jak se staví k novému pojetí opery Elektra Richarda Strausse.  Mladý režisér Rocc vytvořil neopakovatelnou a na brněnské poměry smělou inscenaci, která se ovšem v této sezoně na prknech Janáčkova divadla pouze mihne…

Profesora Štědroně nemusím dlouze představovat. Pro mnohé studenty je především váženou mnohovrstevnatou osobností, která prosvětluje vyučování svými znalostmi, vtipem a přiléhavými citáty. Rozhovorů s ním na téma Janáček či působení v Divadle Husa na provázku si můžeme přečíst všude dost. Proto jsem se zaměřila zejména na „náš“ Ústav hudební vědy, také na aktuálně debatované téma akademických svobod a na brněnskou kulturní politiku.

Ke konci loňského roku jsem měla možnost „nahlédnout do diáře“ přední české sopranistky a sólistky opery Národního divadla Marie Fajtové. Velice příjemná mladá dáma se vyslovila nejen o chystaných představeních, účinkování a změnách v ND, ale také o jejím vztahu k tzv. staré hudbě a o roli v Myslivečkově Motezumovi, za kterou je vybrána do širší nominace na cenu Thálie v tomto roce.