Magdalena Dostálová, studentka prvního ročníku magisterského studia hudební vědy. V roce 2015/2016 absolvovala zahraniční studijní stáž ve Španělsku na Universidad de Granada. Následující text vznikl tři roky po Erasmu v Granadě a rok před (snad) dalším zahraničním výjezdem.

„Erasmus ve Španělsku? Tak to bude pohoda, to asi budeš víc u moře než ve škole! Asi toho moc nenastuduješ, co? No, doufám, že během toho půlroku aspoň jednou vystřízlivíš!“ Přibližně takovými otázkami je zavalován každý odvážlivec, který si jako cíl svého zahraničního studijního pobytu vybere Španělsko. A tak se uklidníte, že to celé asi opravdu bude celé jedna velká zábava v podobě půlročního multikulturního večírku s trochou muzikologických přednášek, kde po vás stejně nikdo nebude nic chtít, protože jste přece Erasmák. Udržte si toto zenové nastavení mysli co nejdéle, protože shánění podpisů k dokumentům nezbytným k výjezdu není jednou z nejzábavnějších aktivit, které byste si na předodjezdovou dobu vybrali. Na druhou stranu není třeba se ani předčasně děsit nebo se dokonce nechat odradit. Vše se dá bez újmy přežít i přes to, že v Granadě je celý srpen – tedy v době nejžhavějších příprav na odjezd – Erasmus office zavřená. 

První pravý adrenalin na Universidad de Granada začíná až při samotné registraci předmětů. Nekonají se ale žádné zběsilé „klikací“ závody o volná místa v seminářích, jako tomu bývá v našem virtuálním světě ISu. Na Facultad de Filosofía y Letras tento proces probíhá osobně přímo na studijním oddělení. A jelikož je Granada městem s největším počtem Erasmus studentů v Evropě, dostanete při více jak hodinovém čekání ve frontě skrz celou budovu fakulty skvělou příležitost poznat ostatní zahraniční studenty. Vzhledem k tomu, že většinu náležitostí k registraci i zápisu vypisujete ručně ve spěchu do formuláře ve španělském jazyce, zvyknete si, že je ve většině případů vyplníte špatně. Naštěstí stejně tak jsou zvyklé i studijní referentky, které vás při první chybě nezačnou hned probodávat pohledem. 
 

Po překonání všech administrativních nástrah (což ale nejsou nástrahy v pravém slova smyslu, protože v Granadě „no hay problema“ a „no pasa nada“)[1] už se v podstatě nemůžete dočkat první opravdové přednášky. Jednotlivé předměty jsou zde akreditovány na poměrně velký počet ECTS. Klidně se tak může stát, že si vystačíte se 3-4 předměty na semestr. Nečekejte ovšem, že si odsedíte tři přednášky týdně a zbytek strávíte na cestách nebo v tapas barech. Zásadní rozdíl mezi českým a španělským vysokoškolským vzděláním spočívá v intenzitě výuky. Na muzikologii v Granadě jsou totiž přednášky koncipovány na dvě hodiny a velká část z nich je navíc vyučována 2x týdně. Ocitnete se tak pocitově zpátky na střední škole a nepřijdete ani o týdenní domácí úkoly. Proto se vyplatí najít si mezi spolužáky kumpány, se kterými si budete moci vypomáhat. Hledání vám ulehčí třeba i to, máte-li vytetovaný nějaký hudební motiv. Tetování obecně ve Španělsku patří k masivně rozšířenému způsobu zdobení těla. S vytetovaným houslovým klíčem tak určitě neuděláte chybu. Dost pravděpodobně spíše najdete nejednoho pokrevního, nebo chcete-li inkoustového, bratra či sestru. V mé třídě se ve skupině asi 40 studentů vyskytoval houslový klíč celkem 8x. A to byly jen ty na viditelných místech! 
 

 

Filozofická fakulta. Obrázek stáhnut z Wikipedie, jelikož vlastní fotku nemám. Budova se totiž nachází v univerzitním kampusu, kam se člověk dostane až po řádném výšlapu do strmého kopce. Na focení pak již nezbývají síly.

A co konkrétně se dá v Granadě kromě tetování spolužáků studovat? Nabídka předmětů je vcelku tematicky porovnatelná s předměty na Ústavu hudební vědy FF MU. Snad jen bych neměla taková očekávání od předmětů zaměřených na novější hudbu přelomu 20. a 21. století nebo multimediální kompozice. Obecně i koncertní život má v Granadě konzervativnější obrysy. V dramaturgii místní filharmonie jsem se tak pravidelně potkávala převážně s díly Beethovena, Mozarta, Vivaldiho, Chopina či Bacha. Když už se jednou místní produkce opravdu hodně odvázala, na koncertním pódium zazněl i jeden kus Goreckého. Já si i z těchto důvodů vybrala předměty ze starších období. Jedním z nich byl předmět Historia de la música de al-Andalus, tedy hudební dějiny Iberského poloostrova v době muslimské nadvlády. Prakticky nic jsem o ní do té doby nevěděla, a právě proto mi přišlo nejlogičtější vybrat si téma, které v našem středoevropském prostoru není téměř vůbec reflektované. Kde jinde se o hudbě tohoto období dovědět více než právě v poslední baště muslimů na Pyrenejském poloostrově?
 

Výhled z okrajové čtvrti Sacramonte proslavené obytnými jeskyněmi, ve kterých dodnes žijí lidé. V některých se lze dokonce ubytovat přes Airbnb.

I když islámská kultura může zpočátku v evropském prostředí působit lehce cizorodě a vzdáleně, poměrně rychle se začne člověku ve městě, jež bylo do roku 1492 ovládáno muslimy, zarývat pod kůži a vyvolávat více a více otázek. Obzvláště při procházkách palácem Alhambra[2], kdy nezbývá než žasnout nad krásami architektury, mozaik a zahrad. Arabskou estetikou je prostoupené celé město, které probouzí touhu po poznání dalších částí jejich bohaté kultury. Dějiny hudby al-Andalus vyučovala Manuela Cortés García, přední znalkyně oboru publikující studie ve španělštině, francouzštině, angličtině a pochopitelně i arabštině. Její hodiny byly vždy dokonale připravené, zajímavé, plné hudebních ukázek a své prezentace nám vždy velkoryse poskytovala. Na oplátku jsme ale ve zkouškovém období museli prokázat, že své materiály neposílala zbytečně. Test včetně poslechu trval asi hodinu a půl, a kromě něj byla závěrečným výstupem ještě seminární práce ve španělštině[3] s minimálním rozsahem 12 stran – 12 stran ve Wordu, nikoli 12 normostran. Nicméně dodnes si ráda poslechnu některé z doporučených CD s arabskou hudbou, ve které konečně dokážu číst více než jen mikrointervalové vzlyky.

 

Palác Alhambra. Snímek pořízen kamarádem Ángelem, místním fotografem.

Nezapomenutelným předmětem byla i Notación musical I (hudební notace I.) s Franciscem Javierem Lara Lara. Hudební paleografii zde věnují opravdu hodně času – je rozdělena do více než dvou semestrů (snad až do čtyř) a jsou jí věnovány celkem čtyři hodiny týdně. A tak jsem strávila semestr čtením a rozebíráním délek neum, přepisováním chorální notace a lehce jsme zabrousili i do frankonské notace.[4] Výuka byla z 90 % praktická. Vyučující vždy na začátku vysvětlil základní pravidla a zákonitosti daného systému a pak se vše již zkoušelo prakticky. Po chvíli si jeden připadal, že se ocitl na nějakém paleografickém workshopu. Lepší přípravu na naši hudební paleografii s doktorem Tesařem si lze jen těžko představit. V tomto případě ukončení předmětu nebylo tolik náročné jako v dějinách hudby al-Andalus. Doktor Lara po celou dobu testu chodil po třídě a pokud se někdo tvářil příliš bezradně, byl ochotný podat pomocnou ruku a studenta aspoň lehce nasměrovat. Přesto bez alespoň elementární přípravy a průběžné práce během semestru nebylo možné předmět zdárně ukončit. 

Ale tak je to vlastně se vším. I když vám všichni dopředu budou tvrdit, že si jedete udělat půlrok prázdnin do Španělska, není to tak. Španělsko je standartní evropskou zemí, kde není nic zadarmo a lidé zde musí pracovat či studovat jako kdekoli jinde, ač jsou mnohými nespravedlivě považováni za flákače celé dny praktikující siestu. Navíc už samotné rozhodnutí vystoupit ze své komfortní zóny, odpoutat se od rodiny, přátel, partnera a vůbec všeho známého, vyžaduje značné odhodlání. Odměnou za to ale bude minimálně nový úhel pohledu na svět a nabytá důvěra ve vlastní schopnosti. Ve Španělsku se lze navíc naučit, že občas není od věci přejít do módu „no pasa nada“ a „no hay problema“, a ušetřit tak sebe i ostatní zbytečnému nervování a bezdůvodnému hrocení situací. Nakonec to stejně vždycky dopadne dobře. Buď se vám tam zalíbí natolik, že konečně najdete vysněné místo k životu, nebo se zase rádi vrátíte domů s pokorou a vděkem za to, že váš domov je právě v České republice. 
 

Šťastný Erasmus student uprostřed jedné ze zahrad Alhambry.