Poslední únorové úterý bylo ve znamení dalšího z dílů cyklu Jazz Jaro v brněnské Staré pekárně. Tento název je vzhledem k období, kdy se většina koncertů odehrává (konec ledna až začátek dubna) poněkud zavádějící, nic však na této skutečnosti nemění fakt, že už během těch několika let, co tato série úspěšně funguje (počítejme i s podzimem) poctila tento populární klub svou přítomností spousta zajímavých jmen a uskupení. Výjimkou nebyl ani třiadvacátý únorový večer, kdy přijelo publiku zahrát pražsko-newyorské trio Soulmates ve složení Tomáš Hobzek – bicí, Libor Šmoldas – kytara a hráč na hammondovy varhany Brian Charette. Tento muzikant, který je držitelem ceny grammy a který je v žebříčku respektovaného jazzového časopisu Down beat umístěn na čtvrtém (!) místě mezi jazzovými varhaníky je pochopitelně populární i ve světovém měřítku (spolupráce s lidmi jako Joni Mitchell či Lou Donaldson hovoří za vše), nicméně v našich končinách je i díky prakticky každoročním účastem na letních jazzových dílnách a na dalších projektech v jazzové komunitě také oblíben. O Šmoldasovi s Hobzekem ani nemluvě, jde o jedny z nejžádanějších hudebníků u nás, mají také mnoho zkušeností i ze zahraničí (např. Šmoldasovo nahrávání v New Yorku s Georgem Mrázem). Toto trio, které si dalo název Soulmates, před dvěma lety v Praze natočilo stejnojmennou desku, kterou tímto přijelo do Brna oficiálně představit.



Koncert, který se jako vždy na Staré pekárně hrál na dva sety, zahájila kapela bluesovou klasikou od varhaníka z největších, Livin‘ it up Jimmyho Smithe, kde se poprvé předvedli Charette se Šmoldasem v sólech, Hobzek se s bicími poprvé sólově ukázal zaplněnému klubu hned ve druhé skladbě večera (a první na zmiňované desce) s názvem Diggin‘ deep. Charettovo improvizační mistrovství přišlo ovšem v závěru předposlední skladby před pauzou, kdy na konci nádherné balady hrál improvizační sólo na bázi fugy, aby se poté celá kapela slavně sešla na závěrečném akordu. Překvapivost celého vystoupení podtrhla hned další píseň Invitation, kde si B díl závěrečného tématu vystřihl jako sólo na bicí Tomáš Hobzek, což je také věc málo vídaná a jen dokládá, že všechny zúčastněné spolupráce evidentně baví a naplňuje. Po přestávce a zřejmě relativně nedávno napsané Šmoldasově baladě Lament následoval ovšem vrchol celého koncertu v podobě známého jazzového standardu How high the moon hraném ve velmi rychlém tempu, kde se všichni v plné kráse předvedli. Brian Charette opět ukázal, proč je jedním z nejlepších varhaníků na světě – hrát v tomto tempu levou rukou basovou linku a pravou rukou improvizovat je zkrátka neuvěřitelné a nepochopitelné, tento obdiv mu po právu vyjádřil i Šmoldas. Co se týče autorskétvorby, zazněly ještě dvě skladby, Liquid breakfast a jako skladba před přídavkem ještě jedna z Charettova šuplíku.
Po technické stránce koncertu rovněž nic nechybělo, zvuk byl i díky citlivé hře bicích příjemný a vyvážený, i když v blízkosti pódia v silnějších pasážích bicí evidentně čněly nad ostatní nástroje, ale s tím se v tak malém prostoru nic nedá dělat.



Soulmates
23. 2. 2016, Stará pekárna, Brno
Brian Charette (NY) – hammondovy varhany
Libor Šmoldas – kytara
Tomáš Hobzek – bicí

Úvodní foto: Salim Issa (http://www.liborsmoldas.cz/alba-ostatni/soulmates)
Foto v textu: Marian Pavlík (http://www.starapekarna.cz/?pg=1&m=3&id=828)