Stylová pestrost a umělecká znamenitost 22. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci
Kritika
Zveřejněno | Jana Burdová
V nejvýznamnějších olomouckých chrámech tradičně zaznívala duchovní hudba, která i letos zahrnovala v šesti koncertech průřez různými obdobími a žánry díky Podzimnímu festivalu duchovní hudby.
Následující text přibližuje dva výjimečné koncerty. Jedním z velkých lákadel festivalu se stal bezpochyby koncert, který zazněl 30. září v chrámu sv. Michala. Cyklus pro varhany a recitátora Labyrint světa a ráj srdce Petra Ebena, provedli recitátor Marek Eben a varhaník Tomáš Thon. V úvodu si početné obecenstvo mohlo vychutnat vstupní varhanní Prolog v plném zvuku (tutti), který evokuje velkolepost celého díla. Poté se střídal pravidelný sled recitací a hudby. Profesionalita obou účinkujících byla znatelná od samého počátku. Již po prvních taktech bylo jasné, že varhaník Tomáš Thon je „mistrem svého řemesla“ a nástroj má pevně pod svýma rukama. Pevnost, ale zároveň lehkost Prologu dávala tušit, že má interpret každý následující takt díla precizně nastudovaný a promyšlený. Každá ze 14 částí je jinak technicky náročná, avšak posluchači se mohli přesvědčit i o proslulé varhaníkově technické „neomezenosti“. Registrace byla uzpůsobena tamnímu nástroji a místy vznikaly nádherné odstíny barev jednotlivých rejstříků, stejně pak i v různých kombinacích. Celkové tempo bylo svižnější, což místní prostor umožnil, proto měl cyklus spád. Části držely kompatibilitu, avšak některé cantabilnější části, v nichž nejde na prvním místě o virtuozitu, mohly mít více výrazu a agogiky. Marek Eben se svou typickou barvou hlasu skvěle korespondoval s charakterem a obsahem recitovaného díla. Bezchybný přednes byl intonačně rozmanitý a poutavý. Často byly použity větší či menší pauzy v toku textu, které udržovaly posluchače v napětí, což umocnilo ještě časté střídání dynamiky hlasu. Dle závěrečných ovací je jisté, že se Olomoučanům koncert líbil. Ať už pozornost veřejnosti přilákalo známé jméno jednoho z interpretů, je jisté, že koncert zanechal v přítomných nejen hudební, ale i duchovní zážitek.
Závěrečný koncert festivalu z chrámu Panny Marie Sněžné byl přenášen přímým přenosem TV Noe a ČRo Vltava. Díky přenosu tak mohli i posluchači u obrazovek a rozhlasů vyslechnout českou premiéru díla Messa di Gloria e Credo Gaetana Donizettiho. Velkolepost tohoto znovuobjeveného díla byla podpořena neskromným obsazením, v němž se představila významná hudební tělesa, jakými jsou Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Jan Ocetek) a Filharmonie Hradec Králové, společně s předními sólisty Nanou Miriani (soprán), Janou Sýkorovou (alt), Tomášem Černým (tenor) a Martinem Gurbal’em (bas). Celý kolos hudebníků pak podléhal taktovce protřelého dirigenta Jaromíra Michaela Krygela. Celková barva pěveckého kvarteta byla velmi příjemná. Hlasy se barevně propojovaly jak ve čtyřhlasu, tak v dílčích fúzích. V části Laudamus e gratias sopranistka Nana Mariani s doprovodem sólové flétny „vystřihla“ poměrně náročnou árii s noblesou a lehkostí. I přesto, že flétna zpočátku zněla poněkud „nachlazeně“, podařilo se tento počáteční šustot v průběhu zredukovat do přijatelné podoby. V části Qui sedes Mariani předvedla obdivuhodnou lehkost zpěvu ozdob. Árie byla doprovázená houslemi, avšak např. sledy běhů v rychlém tempu nebyly rytmicky úplně přesvědčivé a některé dvojhmaty byly dokonce falešné. Sólovou část Domine Deus představil basista Martin Gurbaľ zazpívanou s citem a jemností. Zároveň se mu však podařilo pohrávat si s dynamikou jednotlivých tónů, čímž ještě více umocnil celkový umělecký dojem. Tenorista Tomáš Černý též prokázal obrovský technický pěvecký potenciál v Qui tollis, kde se musel potýkat s vysokými tóny. Dokonale zvládl i práci s dechem, kterou dlouhé fráze árie vyžadují. Altistka Jana Sýkorová předvedla profesionální výkon v ansámblových zpěvech, především v úvodním Gloria a závěrečném Finale, kde tvořila výrazovou spojnici mezi tenorem a basem. Na místě je také vyzvednout dirigenta Jaromíra Michaela Krygela, který si i přes poměrně velkou prostorovou vzdálenost, jež jej dělila od hudebníků, dokázal výborně poradit. Díky zdařilému provedení se tato téměř zapomenutá skladba stala pro návštěvníky koncertu nezapomenutelnou a byla tak uspokojivou tečkou Podzimním festivalem duchovní hudby v Olomouci. Zleva: Nana Miriani, Jana Sýkorová, Jaromír M. Krygel, Jan Ocetek, Tomáš Černý, Martin Gurbaľ, Filharmonie Hradec Králové