K pomyslným stým narozeninám, které by Benjamin Britten letos oslavil, darovalo Janáčkovo divadlo skladateli nastudování jeho opery Sen noci svatojánské. Rej elfů a víl zahájilo divadlo premiérou 8. 3. Zda to byl dar, jaký by Britten náležitě ocenil, není z inscenace hrané 20. 3. příliš jisté.

Slavnostní koncert české folkové skupiny Neřež nedosahoval úrovně, kterou bych si představovala k oslavám univerzity. Nonsens, kterého se organizátoři dopustili v předvečer slavnostního shromáždění akademiků spojeného s udělováním cen rektora Masarykovy univerzity za vynikající výsledky v oblasti vědy, umění a sportu, se zdá být neomluvitelným. Večer byl určen především pro učitelskou část akademické obce (studenti o vstupenky mohli soutěžit), proto byla nejspíše sentimentálně vybrána odnož výrazné kapely doby jejich studií. To vše by bylo přijatelné, kdyby uzrála formátu původního a do dnešní doby uznávaného Nerezu.

Výstava posledního uměleckého cyklu Dalibora Chatrného, významného brněnského grafika, malíře a mimo jiné i pedagoga, překvapí svojí jednoduchostí a prostorovou úsporností. Malá výstavní místnost Památníku Leoše Janáčka je ideálním místem pro tuto instalaci. Informační tabulka nás obeznamuje v datech o životě autora a o výstavách, na kterých se podílel. Cyklus tvoří 96 desek, pokrývajících celou stěnu výstavní síně. Tyto desky nesou jedno či více slov, které v nás mohou vyvolat řetězec vzpomínek a myšlenek.

Pohled na výstavu od Janáčkova křídla značky Ehrbar.

Od 5. 2. do 10. 3. měli brněnští uměnomilci možnost zhlédnout v Domě umění výkvět pětice vysokých uměleckých škol. Své alma mater reprezentovali studenti AVU v Praze, Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem, Fakulty umění OSU v Ostravě, Fakulty výtvarných umění VUT v Brně a VŠUP v Praze. Výstava pokřtěná důmyslným jménem Hi5! znamenala dovršení projektu realizovaného v prostorách Domu pánů z Kunštátu, kde bylo studentům zmíněné pětice škol umožněno svá díla představovat. Tento vstřícný krok vůči studentům a jejich pedagogům není ze strany Domu umění velkým překvapením, neboť sledování nových trendů v současném umění je jednou z hlavních devíz této instituce.

V sobotu 6. dubna zazněla v rámci doprovodných akcí Velikonočního festivalu duchovní hudby Brno v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla slavná a v Brně málo hraná Mše h-moll Johanna Sebastiana Bacha. Provedl ji The Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir pod vedením Romana (orchestr) a Terezy (sbor) Válkových. Koncert byl zároveň součástí abonentního cyklu staré hudby Bacha na Mozarta!

Ve středu 14. listopadu 2012 se uskutečnil již pátý koncert ve vile Tugendhat v podaní poměrně nového hudebního seskupení – Brno Contemporary Orchestra (BCO) s uměleckým vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem. Tento orchestr byl založen v roce 2011 a jeho hlavním cílem je, jak již napovídá vlastní název, interpretovat současnou českou i světovou hudbu s přesahy do 20. století.

Loňský novoroční koncert, jehož koncepce stála na humoru ve stylu novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků, byl brněnským publikem přijat chladně. Žertovná atmosféra se nesetkala s pochopením a diváci v poměrně velkém počtu opouštěli sál. Kritika jakoby později tlumočila náladu těchto posluchačů. Proto letos dramaturgie Filharmonie Brno vsadila na osvědčenou klasiku, a to Slovanské tance Antonína Dvořáka. Ty byly v minulosti na Nový rok hrány pravidelně. Do čela orchestru se postavil jeho šéfdirigent z let 2002–2009 Petr Altrichter. Slovanské tance byly hrány ve své kompletní délce, tedy opusy 46 i 72.

Ostravská inscenace Káti Kabanové, která byla k vidění 22. 11. v rámci festivalu Janáček Brno, nemůže současným světovým inscenacím konkurovat ani uměleckou přesvědčivostí, ani řemeslnou kvalitou. V kontextu tvorby tandemu Dvořák–Nekvasil jde o jednu z nejslabších společných kreací.

V adventním období jsem vyrazila na obnovenou premiéru představení Betlém aneb Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku do divadla Husa na provázku. Diváci se spolu s herci a režisérem Vladimírem Morávkem smáli, tajili dech, zpívali koledy. Připomněli si, jak to bylo s tím „Spasitelem v chlévě zrozeným“. Slavili jsme výhru dobra nad zlem. A bylo nám rozněžněle svátečně.

Prihliadajúc na spolupatričnosť štýlových období sa koncert Filharmonie Brno vo štvrtok 8. 11. dá súhrnne nazvať ako „dialógy medzi jednotou obdobia a odlišnosťou kompozičného (interpretačného) prístupu“. Predstaviteľov tejto skupiny Mozarta a Beethovena dramaturgicky spestroval skladateľ švajčiarskeho pôvodu Frank Martin.

Tak ticho, tak krásně… A třeba umřít!

V polovině listopadu se na ostravském jevišti zjevila Káťa Kabanová. Národní divadlo moravskoslezské sleduje při uvedení tohoto úchvatného operního díla ambiciózní dramaturgickou linii dirigenta Roberta Jindry – uvést v ostravské opeře postupně všechny Janáčkovy opery. Po Šárce, kterou jsme již měli šanci zhlédnout i na prknech ND Brno, po Její pastorkyni a koncertním provedení Věci Makropulos přišla Káťa Kabanová. Viděna optikou magického realismu.

Premiéra nové inscenace opery Národního divadla Brno stala se zároveň slavnostním zahájením festivalu Janáček Brno 2012. Brněnský Osud? Zdánlivě banální děj, moderní hudba téměř vrcholného Janáčka, nevýrazná režie, svěží jednoduchá scéna, silné sbory, slabší sólisté.

Ze zaznamenaného rozhovoru Clauda Debussyho s kolegou Ernestem Guiraudem roku 1889 v Bayreuthu: „A který básník by měl dodat libreto?“ ptal se Guiraud. „Takový, který vyslovuje věci jen napůl a dovolí mi, abych na jeho myšlenky narouboval svoje. Takový, který vytvoří postavy, jejichž příběh a životní prostor nebudou vázány na konkrétní čas a místo; který mi despoticky neuloží, abych zhudebňoval scény, a nechá mi volnost tu a tam ho umělecky překročit… V nich postavy nepronášejí projevy, ale život a osud si protrpí.“

V rámci mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2012 se představili studenti a hosté JAMU na své nové exkluzivní scéně - Divadle na Orlí. Dramaturgicky byly zvoleny jednoaktovky Evropská turistika Josefa Berga a Kráska a zvíře Miloslava Ištvana, skladatelů avantgardní Skupiny A a brněnských Geniú Loci (podtitul letošního ročníku festivalu). 

2. 10. 2012 Restaurant Pavillon, Radek Bagár Trio.

V parku Koliště, v prostoru bývalé Zemanovy kavárny (dnes zrekonstruované), vznikl Restaurant Pavillon. Pokud si myslíte, že jde o nějakého nováčka na trhu, není tomu tak. Přesunula se sem známá brněnská restaurace U Kastelána. K restauraci patří také venkovní zahrádka koktejlového baru Runway, a právě tady se konal jeden z večerů festivalu Týden kávy.

Vystoupilo zde Radek Bagár Trio. Radek Bagár (piano), Josef Bagár (bicí) a Vlastimil Trllo (baskytara) jsou špičkoví brněnští jazzmani, kteří se plynule pohybují ve vodách jazzu, soulu a latiny jak v rámci žánrů, tak i samotného stylu hry skladeb. Bubeník, přestože svůj nástroj krotil, hrál přesně a vytvářel díky tomu ideální prostředí pro improvizace a sóla pianisty a baskytaristy. Z playlistu: Night and Day, Black Orpheus, Blue Bossa, Have You Met Miss Jones?, There Will Never Be Another You, aj. Škoda, že je nepřišlo moc lidí podpořit, což lze vysvětlit tím, že onoho druhého říjnového večera už bylo na posezení na venkovní zahrádce chladno. V letních měsících tam podobné akce budou mít jistě výbornou atmosféru, zvláště s ohledem na rozsáhlý ostrůvek s barem uprostřed zahrádky. Jako festivalovou specialitu si podnik připravil kávový drink Espresso Martini.

Ačkoli vydán ve zdařilém překladu nederlandistky Magdy de Bruin Hüblové o něco dříve (v září 2011), v České republice si román Kontrapunkt získal větší pozornost až v souvislosti s mezinárodním veletrhem Svět knihy 2012. V rámci jeho programu a později také při autorském čtení v Městské knihovně v Praze představila osobně autorka Anna Enquistová knihu, která je výjimečná hned z několika důvodů. Její ojedinělost spočívá především ve způsobu a míře provázání literárního textu s oblastí hudby.

Renomovaný soubor Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir představil veřejnosti svůj první abonentní cyklus nazvaný Bacha na Mozarta!

V nadcházející sezóně se tak můžeme těšit na mistrovská díla 17. a 18. století, která nám budou prezentována v těch nejlepších brněnských prostorech (Besední dům, Kostel sv. Janů, Katedrála sv. Petra a Pavla, Konvent milosrdných bratří). Dramaturgicky je cyklus velmi pestrý, v průběhu deseti večerů zazní velká kantátová či oratorní díla (Händelův Juda Makabejský, Bachovy kantáty). Na samostatném koncertu se představí jak orchestr (Mozartovy symfonie) tak také vokální soubor (Anthems W. Byrda a H. Purcella), a celý cyklus vyvrcholí 20. června barokní operou (Dorilla in Tempe A. Vivaldiho). 

Bernský teatrolog a vysokoškolský pedagog ve svém Úvodu do divadelní vědy nabízí mnohem více než jen obligátní seznámení s oborem, jak by se snad dalo dle lapidárního titulu čekat. Na základě názoru, že neexistuje jedna jediná správná definice divadla, resp. divadelní vědy (zatímco jiné vědní obory jsou co do vymezitelnosti předmětu svého zájmu o poznání „šťastnější“), koncipuje Kotte celou svou knihu: předkládá výhradně svůj pohled na problematiku, když otevřeně přiznává, že se jedná o „osobní a fragmentární knihu“. Jakkoli subjektivní se pak mohou některé teze zdát, nelze nevidět autorovu erudovanost v divadelní teorii i historii, jíž veškeré své přemýšlení podpírá.

Ve středu 13. června se konal v brněnském evangelickém kostele Jana Amose Komenského Svatojánský koncert s novou českou hudbou souboru Ensemble Opera Diversa. Jednalo se o koncert soudobé duchovní hudby a zároveň poslední koncert Ensemble Opera Diversa v této sezóně. Název koncertu, jak bylo psáno v programu, odkazuje díky červnovému termínu k letnímu slunovratu a svátku sv. Jana, ale také k básnické tvorbě sv. Jana ze Kříže, kterou reflektovala nová skladba Hany Škarkové.

Brněnská Janáčkova opera se rozhodla po pětaosmdesáti letech uvést Elektru Richarda Strausse, tj. operu jednoaktovou, ovšem kladoucí mimořádné nároky na hudební i dramatickou interpretaci. Kvůli těm je (nebo by mělo být) její provádění fixováno na velké pěvecké osobnosti, stejně jako provádění Salome či Ženy beze stínu. Brněnská dramaturgie divákům nabídla hudebně vysoce kvalitní nastudování vzácně živě zhlédnutelného díla, rozpaky však v době neustálých diskusí o nutnosti šetřit finanční prostředky vzbuzuje její podmíněnost hostováním americké sopranistky Janice Baird a (zřejmě) z jejího vytížení pramenící skutečnost pouhých tří repríz po premiéře – Národní divadlo Brno by dozajista učinilo lépe nastudováním (české!) opery s dlouhodobějším inscenačním výhledem, zvláště po dramaturgicky málo pochopitelné Perikole.

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby 2012 zakončila v neděli 15. dubna česká premiéra nedokončeného oratoria Franze Schuberta (1797–1828) Lazarus (1820), která se uskutečnila v katedrále sv. Petra a Pavla. Ambiciózní dramaturgický počin si zaslouží hlubší reflexi především pro téměř naprostou absenci Schubertova díla na současné české hudební scéně a výjimečnost fragmentu v rámci autorovy tvorby vůbec. Schubertovskou poetiku totiž naprosto není možné kvalitativně kategorizovat její klasifikací pouze coby jedné z vrcholných kapitol umělecké produkce německé romantiky. Svými hodnotami daleko přesahuje idealistickou estetikou vymezený rozměr uměleckého díla coby esteticky fundované manifestace individuálního prožitku celku, kvalitativního umocnění („romantizování“ /Novalis/) domněle objektivní substanciální perspektivy imanentně estetickým uvědoměním její původní kvality.

Sborník Sporting Sounds: Relationships between sport and music vyšel již v roce 2009, důvod, proč jej zde recenzuji teprve teď, je ten, že jde o publikaci české laické i odborné veřejnosti téměř naprosto neznámou a v našich knihkupectvích takřka nedostupnou. Pro zájemce o muzikologii a teorii kultury jde zároveň o knihu nesmírně zajímavou, v našem prostředí otevírající prakticky nedotčenou problematiku. S Anthony Batemanem, který je spolu s Johnem Balem hlavním editorem sborníku, se česká muzikologická komunita mohla seznámit při tradičním brněnském muzikologickém kolokviu v roce 2009 prostřednictvím jeho referátu o vztahu Bohuslava Martinů a sportu. Bateman podobné články publikoval už předtím v českých časopisech, viz Martinů „sportsmanem“ – Sportovní ozvěny v díle Bohuslava Martinů, in: Harmonie (2009), č. 1; dále viz A ‘Sportman Composer’? Martinů, Sport & Sokol, in: Bohuslav Martinů Newsletter VII (2007), č. 2, s. 12–14. Bateman je mimo jiné autorem knihy Cricket, Literature and Culture 1850–1965, Bales publikace Anti-Sport Sentiments in Literature.

Letošní jedenáctý ročník Jazzfestu zavítal poprvé ve své historii i do sálu Besedního domu, a to 23. dubna 2012. Besední dům toho již za svou takřka 140letou éru zažil hodně; Janáčka, špičky klasické hudby i světové jazzmany. Nyní hostil arménského pianistu Tigrana Hamasyana, v druhé půli večera pak rakouský Radio String Quartet Vienna.

 
Tigran Hamasyan, převzato z http://www.jazzmusicarchives.com/tigran-hamasyan.aspx.

Vyjadřování se ke společenským či politickým tématům je pro řadu českých umělců vzhledem k současnému stavu společnosti logickým vyústěním jejich uměleckých projevů. Avšak ani slovenským výtvarníkům není aktuální situace lhostejná, dokonce se zdá být sociální a politická angažovanost v jejich tvorbě častokrát viditelnější než v případě Čechů. Jedním z takových autorů, kteří své kritické názory vtělují do svého díla,  je i Radovan Čerevka.

Leontyne Price, Jon Vickers, Rita Gorr, Robert Merrill, Plinio Clabassi, Giorgio Tozzi, Franco Ricciardi, Mietta Sighele. Orchestr a sbor Teatro dell´Opera di Roma; dirigent: sir Georg Solti, sbormistr: Giuseppe Conca. Řím 7/1961. Vydáno: 2011, Decca Music Group Limited. 2 CD. TT: 74:40, 78:09. 00289 478 2679 (Universal Music).

Broken Concerto for Pavel Zlámal, 6. 3. 2012 (Tomáš Tkáč)

Ještě než se ve středu 7. března otevřely brány Besedního domu a festival Expozice nové hudby byl zahájen, mohli si hudby chtiví posluchači zajít na jedinečný projekt brněnského skladatele Petera Grahama alias Jaroslava Šťastného. Jeho Broken Concerto for Pavel Zlámal není napsané na tělo pouze hlavnímu „sólistovi“ Pavlu Zlámalovi, ale partitura tohoto kusu rovněž počítá s využitím všech akustických možností budovy JAMU, kde Šťastný studoval a dnes tam působí jako učitel.

„Ještě někdo může uvěřit. Pomodlit se. Milovat. A to je zatroleně katarzní. A to je zatroleně očišťující.“

Vladimír Morávek

Společná výstava výtvarníků Pavla Hayeka a Otto Zitka, která trvá od 29. 2. do 1. 4. 2012, rozpoutává souboj dvou konceptů, které vychází ze společných strukturalistických kořenů. Představuje střet extrovertního a introvertního, symbiózu odstředivých a dostředivých sil.

Deváté (!) vydání kanonického úvodu do teoretického studia filmu, knihy Film Art: An Introduction, slavné autorské (a manželské) dvojice David Bordwell a Kristin Thompsonová, se dočkalo svého českého překladu. Po desítkách let, kdy byla tato vpravdě kultovní propedeutika dostupná pouze v anglické verzi, je nyní vstup do teoretického uvažování o filmu všem zájemcům podstatně usnadněn.

V době nejistoty o samotném pokračování činnosti brněnské Janáčkovy opery dramaturgie divadla sáhla po jednom z klenotů české operní historie – Dvořákově Rusalce. Odhlédneme-li od skutečnosti, že Rusalka by měla být samozřejmou součástí repertoáru „národního divadla“ a že mnohem zajímavějším počinem by bylo uvedení u nás neprávem přehlížené Undiny Lortzingovy, nutno přiznat nové premiéře díla jako Rusalka pozitivní hodnoty, zejména po dramaturgicky naprosto nepochopitelně na repertoár zařazené Perikole, patřící i v rámci Offenbachovy tvorby k druhořadým dílům.

Jeseň v Brne je už niekoľko rokov tradične plodná na zaujímavé hudobné podujatia. Jedným z nich bol nepochybne festival Setkávání Nové Hudby Plus 2011, ktorý sa konal v priestoroch Hudební Fakulty JAMU. Ako prvý sa 19. októbra predstavili záujemcom britský skladateľ a pianista Tim Parkinson a welšská huslistka Angharad Davies. Spoločne predviedli niekoľko skladieb súdobých britských skladateľov, menovite Richarda Emsleyho a jeho skladbu Piano with violin (2005), skladbu Johna Lellyho The Harmonics of Real String (2006), Opossition between the two spaces and their common mediation Jamesa Sundersa (2011) a Soul Damage Chrisa Newmana (1997).

Ve čtvrtek 13. a v pátek 14. října vystoupil v Besedním domě spolu s brněnskou filharmonií proslulý ukrajinsko-židovský houslista Vadim Gluzman. Umělec známý brilantní technikou a neotřelým přístupem ke klasickým skladbám brněnskému publiku předvedl, v čem spočívá jeho mistrovství. Učinil tak prostřednictvím repertoáru zahrnujícího skladby osmnáctého až dvacátého století. Celý večer se skládal ze dvou dramaturgicky výrazně kontrastních polovin. Zatímco první se nesla v pozitivním až smavém duchu („subtilitas e dulcitudine“, dalo by se říct), druhá byla ve znamení vážné soustředěnosti až tragiky. Nebo jinak: od velmi lehkého úvodu po velmi těžký závěr.

Besední dům zažil 1. listopadu 2011 událost, která se jen vlastní úrovní stala – navzdory nedostatečné mediální propagaci a průměrné návštěvě – jedním z nesporných vrcholů brněnského hudebního života roku. Basista Richard Novák, živoucí legenda české opery s desítkami velkých rolí a úspěchů na kontě, posluchačům po slavnostním provedení Dvořáky Svaté Ludmily v Janáčkově divadle jakoby s definitivní platností ukázal, jak se dělá opravdové umění.

Wilton‘s Music Hall uvedlo divadelní hru Jeana Racina – Britannicus (1669). Tragédie, která mapuje dvacet čtyři hodin římského panovníka Nera předtím, než se z něj stane krutovládce, měla derniéru v sobotu 19. listopadu 2011. Režisérka Irina Brown zde uvedla antickou tragédii s novým překladem od Timberlaka Wertenbakera. A tím pádem dostala celá hra moderní nádech.