Středeční podvečer 19. června se nesl v duchu posledního předprázdninového koncertu brněnského smyčcového komorního orchestru Ensemble Opera Diversa. V prostorách kaple brněnské Káznice byla proto uspořádána událost se sugestivním názvem Před létem. Vedle orchestru se tak pod dirigentským vedením Gabriely Tardonové s Diversou představila i sopranistka Jana Vondrů, která s ansámblem často spolupracuje nejen koncertně, ale i scénicky.

Dramaturgie komorního orchestru je známá svou odvážností, kdy ve snahách o uvádění ne zcela známých, avšak širokému publiku přístupných opusů, prezentuje především díla skladatelů 20. století, případně soudobých. Není proto divu, že se program sestával ze skladeb brněnského velikána Leoše Janáčka, neméně známého praotce etnomuzikologie a vynikajícího skladatele Bély Bartóka a argentinsko-izraelského představitele současné klasické hudby Osvalda Golijova.

Koncert byl zahájen Janáčkovou Suitou pro smyčce z roku 1877, jež představuje první orchestrální skladbu tohoto skladatele. Hudební jazyk raného Janáčkova skladatelského období tedy může být v lecčems překvapivý. Dvacetiminutové dílko o šesti částech kontrastního tempového charakteru se vyznačuje dvořákovským až sukovským lyrismem, jehož nápadité variace však nenápadně anticipují janáčkovskou lidovost v melodiích. Vážné a místy temné motivy v nízkých unisonech violoncell a kontrabasů potom zdárně prověřily více než uspokojivou akustiku místa konání. Orchestr, jehož koncertním mistrem byla premiérově Barbara Tolarová, podal svědomitý a v dynamických změnách precizní výkon, který byl podtržen v závěrečné a vypjaté modulaci poslední části Suity. Velkou neznámou pro většinu přítomných byly části písňového cyklu Three Songs pro soprán a smyčce, které Golijov zkomponoval v letech 1999 až 2002. V české premiéře tohoto díla se vedle ansámblu představila s interpretací současné vážné hudby poučeně obeznámená Jana Vondrů. Pizzicatem zahájená první část cyklu nesoucí název Night of the Flying Horses se po klidné pasáži přenesla do vyostřeného a živelného kánonu vypjatých melodií a ostinátních basů, dokreslujících tragické osudy židovské ženy a jejího cikánského milence v brilantním přednesu přítomné pěvkyně. Určité zklidnění přinesla druhá část Lúa Descolorida, tedy lamentace na slova galicijské básnířky Rosalíe de Castro, která byla záhy vystřídána závěrečným zhudebněním dvou krátkých básní Emily Dickinson How Slow the Wind. Krajně expresivní tečka s básnířce vlastní tesknou, s existenciálním nihilismem koketující poezií, uzavřela úspěšné provedení premiérovaného cyklu. Vedle potvrzení profesionality všech přítomných hudebníků dala celá skladba vyniknout rozsahu a především rozličným pěveckým technikám Jany Vondrů, kterými mistrně vládne. Posledním dílem na programu večera bylo Divertimento pro smyčce, jež Bartók zkomponoval roku 1939, tedy těsně před jeho emigrací do USA. Třebaže se skladba řadí k neoklasicistním kompozicím v lecčems připomínající díla Paula Hindemitha, Divertimento je protkáno charakteristickými rysy progresivních skladatelských postupů maďarského skladatele. Ostré dynamické kontrasty jsou umocněny častým sforzatem a surovým bartókovským pizzicatem, samotný závěr skladby pak předjímá elementy pozdních Bartókových kvartetů. Ve třetí větě, nabízející hravé imitace v nápaditých fugatech, vynikl virtuózní sólový part koncertní mistryně Barbary Tolarové, jehož znamenité provedení lze považovat za symbolické převzetí postu primária od u prvního pultu přítomného Jana Bělohlávka.

Koncert Před létem nabídl svěží a standardně bezchybné provedení v podání Ensemble Opera Diversa, držícího si svou vysokou interpretační úroveň mimo jiné díky svébytnému umu Gabriely Tardonové. Jana Vondrů pak své zkušenosti s interpretací soudobé hudby přetavila v účelný a s orchestrem kompaktní výkon. Vedle vyzdvihnutí standardně vysoké úrovně interpretace však nelze nezmínit i standardně nízký počet přihlížejících, kteří byli svědky rozmanitého, atraktivního a inspirativního programu.

Foto Vít Kobza